Vaporizace versus kouření

Vaporizace není to samé, co kouření, byť se mohou oba procesy jevit laikům velmi podobně. Rozdíl je poměrně zásadní – pokud by mělo být vybráno jen jedno slovo, vystihující co nejlépe odlišnost vaporizace a kouření, bylo by to „teplota“.

Teplota je v případě vaporizace vším. Pomocí vaporizéru lze vdechovat účinné látky z bylinek (např. rozmarýnu, eukalyptu, léčivého konopí a řady dalších) pomocí páry, aniž by bylo potřeba rostlinu pálit, nebo spalovat pomocí cigarety. Navíc řada prospěšných sloučenin, nacházejících se v některých léčivých bylinách, má své jedinečné teplotní body uvolňování – to znamená, že je lze z hmoty získat pouze správným způsobem odpařování.

To je zásadní rozdíl mezi vaporizací a kouřením – je-li bylina zapálena, nebo vystavena přímému žáru, jsou nenávratně zničeny všechny její léčivé součásti, navíc se uvolňují i karcinogeny, jedy a další nebezpečné chemikálie, které jsou při kouření vdechovány. Oproti tomu vystavení rostliny horkému proudu páry způsobí, že se uvolňují jen žádoucí účinné látky. Názornou představu o odlišnosti vaporizace a kouření může přinést následující příklad: představte si, že máte chuť na ovoce, zavěšené vysoko na stromě – ekvivalentem kouření je zapálení celého stromu a následná konzumace ohořelých plodů, nalezených v popelu.  Oproti tomu vaporizace je v podstatě žebříkem, který umožňuje vyšplhat a utrhnout ovoce čerstvé – tedy nástrojem, jak z bylin dostat vše prospěšné bez vedlejších nežádoucích účinků kouření.

Při použití vaporizéru je navíc možné nastavit i konkrétní teplotu – každá bylinka uvolňuje své aroma a léčivé látky při jiném stupni nahřátí – což při kouření samozřejmě možné není.